Pohanské kameny

Na zalesněném hřebenu zvaném Homole západně od Strážného nad bývalou vesnicí Horní Světlé Hory je skalní útvar, na kterém jsou dva masivní kameny, uměle postavené. Jejich německý název zní Heidensteine nebo též Heidenmicheln – pohanští obři. Východní z nich byl v minulosti několikrát povalen a jako ležící též popsán v knize Tajemná místa Pošumaví. V roce 2003 byl příznivci megalitů opět postaven přibližně do původní polohy.

Návštěvníci tedy mohou spatřit působivou dvojici menhirů, která přivedla kdysi českokrumlovského badatele Schefczika k názoru, že jde o vizíry ke sledování data letního slunovratu dle východu Slunce. Ten se měl na místním horizontu odehrávat v azimutu 53°. Odtud byl odvozen i další název kamenů Sonnwendsteine, to jest slunovratové kameny. Oba kameny jsou aktility, tj. vyzařují energii kamene. 

Vimperská Zlatá stezka

I když je pravděpodobně mnohem starší, první historická zmínka o střední (Vimperské) Zlaté stezce pochází z roku 1312. Na ochranu této větve Zlaté stezky byly zřízeny tři hrady. Hrad Vimperk, hrad Kunžvart a na německé straně hrad Wolfstein, u kterého později vzniklo město Freyung. Obchod na vimperské stezce byl konkurencí pro Prachatice. V 16. století tvořil vimperský solný obchod asi 2/5 obchodu prachatického. Vimperskou Zlatou stezku využila císařská silnice, která vznikla na základě silničního patentu Marie Terezie z roku 1756.

Stezka je zaměřena na seznámení s historickou trasou vimperské větve obchodní Zlaté stezky, po které byla do Čech dopravována z Německa sůl a další zboží. Vycházela z německého Pasova a větvila se do tří hlavních tras. Horní stezka, zvaná též Zlatá cesta, vedla přes Kvildu a Kašperské Hory dál do vnitrozemí, střední větev vedla přes Strážný a Vimperk a dolní větev vedla přes Volary a Prachatice.

Pozůstatky Zlaté stezky ve Strážném

Na dvouvrcholovém protáhlém Obecním vrchu na jih od obce Strážný se v hlubokém lese skrývá poslední velký systém pozůstatků vimperské větve Zlaté stezky na českém území. Jedná se o 1 km dlouhý úsek, který rozměry, složitostí a neporušeností svých úvozových cest bezesporu náleží k nelépe dochovaným zbytkům Zlaté stezky vůbec. Impozantní rozměry má zvláště 55 m dlouhý úsek v sedle mezi oběma vrcholky Obecního vrchu, vyšlapaný po staletí kopyty soumarských koní do hloubky až pěti metrů a šířky téměř deseti. Nálezy velkého množství podkov na tomto místě pravděpodobně nejsou náhodné, mohlo se zde jednat o "mobilní" kovářskou stanici.

Sypaná hráz

Nejstarší sypaná hráz rybníka Weiher z 15. - 16. století na ploše 150 hektarů ve střední Evropě. Postavena Petrem Malovcem v letech 1543 až 1547. V 19. století chtěl rybník opravit knížecí lesní Ing. Josef Fischer. Hráz byla v roce 1587 prolomená.

Bunkry

V prostoru Šumavy bylo maskováno hned několik objektů. Například u Strážného byly dva objekty KŽ-1 zabudovány do hromad vzniklých demolicemi bývalé obce Landstrassen (Horní Silnice), v jiném nedalekém opěrném bodě si pak zabudování objektu typu KŽ-1 do suterénního prostoru bývalého domu vyžádalo atypickou úpravu stavebního řešení objektu, která spočívala v přesunutí vchodu z boční do týlové stěny.

Žďárecké jezírko

Umělá vodní nádrž, která sloužila jako zásobárna vody pro plavení dřeva z okolních lesů asi 7 km od obce Strážný. 

Třístoličník

Vrcholek Třístoličníku, něm. Dreisesselberg (1.311 m) vystupuje z pohraničního hřebene Šumavy západně od Trojmezné hory. Vede přes něj státní hranice mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo. 

Trojmezná hora a trojmezí

Dvouvrcholová hora v hraničním hřebeni; vyšší vrchol (1362 m.n.m.) leží na českém území, nižší, Bayerischer Plöckenstein (1358 m.n.m.), na území německém.

Na svazích jsou četná kamenná moře, velmi pěkné výhledy na Alpy. Přírodní rezervace Trojmezná hora (od 1933). Přístup (pouze pěšky): hřebenová cesta od Plešného jezera přes Plechý (1378 m.n.m.) nebo od Třístoličníku přes Vysoký hřbet (1341 m.n.m.).

Stožecká kaple

Hora Stožec (1065 m.n.m.) s lokalitou Medvědice (I. zóna, 40,6 ha, zbytky horského suťového lesa). Na jihozápadním úbočí Stožecká skála (974 m.n.m.) s křížem na vrcholu a výhledem do údolí Studené Vltavy. K ochraně jedné z větví Zlaté stezky tady od 13. do 16. stol. stávala strážní věž. Kaple Panny Marie, něm. Tussetkapelle, stojí u pramene pod Stožeckou skálou.

Knížecí pláně

Obec, pův. Fürstenhut byla okolo 1720 založena knížetem Schwarzenbergem, v roce 1820 měla přes 500 obyvatel a stálo zde asi 75 domů. Roku 1830 byl vysvěcen hřbitov a v roce 1864 postaven farní kostel sv. Jana Křtitele. Od roku 1902 měla obec vlastní obecní úřad a v 1913 zde fungovala pošta. V roce 1946 byla obec vysídlena a do 1956 celá zničena. Rokem 1992 byl obnoven hřbitov s na místě zbořeného kostela (byl srovnán se zemí 20. srpna 1956) vztyčen 13 m vysoký kříž. Na křižovatce turistických cest postavena nová budova v tradičním stylu – restaurace a občerstvení. V okolí se nachází chráněná vrchovištní rašeliniště Buková a Žďárská slať.

Prameny Vltavy

Nachází se cca 5,5 km jihojihozápadně od obce Kvilda na Šumavě, 600 metrů od hranice s Německem. Místo je přístupné po asfaltové silnici, po modré turistické značce, nebo na kole po cyklotrase 1041. Uvedený pramen je však jen symbolické místo. Skutečných pramenů je více a nacházejí se vysoko v nepřístupném terénu.

Od roku 2009 je přibližně 1 km od pramene otevřen nový hraniční přechod s Německem, Siebensteinkopf (Sedmiskalí), pojmenovaný po blízkém vrcholu stejného jména. Necelý kilometr od přechodu je možné dosáhnout bývalé nádrže na plavení dřeva Reschbachklause, odkud cesta pokračuje náročnou trasou až na Luzný.